PELIINKA na Blog.cz

Úplné počátky snowboardingu jsou někde na konci šedesátých let, kdy několik nadšených "surfařů" přemýšlelo co dělat v zimě a dostalo nápad vytvořit si surf, se kterým by se dalo jezdit na sněhu. Tak vznikl první snowboard, i když po pravdě řečeno tomu dnešnímu příliš podobný nebyl. Bylo to jakési malé surfové prkno a nemělo ani vázání. Ani materiál použitý k jeho výrobě nebyl příliš vhodný, byl totiž příliš měkký a křehký a prkno při tvrdším dopadu praskalo. Jeho hlavním problémem však bylo to, že neměl ostré boční hrany a tudíž byl téměř neovladatelný. Začátek to však byl dobrý a mezi "surfaři", kteří si nemohly dovolit trávit celou zimu na Floridě se stal docela populární. Někdy v první polovině sedmdesátých let zjistila skupinka stále ještě nespokojených nadšenců, že pokud si připevní k prknu boty pomocí pásků bude ovladatelnější. V dalších letech se domácí kutilové začali učit od výrobců lyží a udělali asi největší skok k dnešní vizáži snowboardů. Výrazně totiž zúžili prkno, dali mu skluznici a hlavně mu přidali kovové hrany, díky nimž byl najednou snowboard daleko ovladatelnější než dříve. Někdy v této době také začínají vznikat první ryze snowboardové firmy jako např. Burton, Ride, Hammer, atd. Snowboarding se stává populárnm a pomalu se rozšiřuje z USA také do Evropy. V 80. letech se zrodil nápad, který rozdělil snowboarding na dvě odlišné skupiny. I přesto, že prkna s hranami přinášela jednodušší ovládání, měla stále relativně malý přenos síly na hranu a to hlavně díky měkkému vázání, ve kterém nebyla noha upnuta příliš pevně. A tak kutilové opět nakoukli k lyžařům a použili jejich pevné vázání a tvrdé boty s přezkami (tzv. přezkáče). Použití tohoto vázání a bot opravdu přineslo další zlepšení ovladatelnosti, ale na úkor volnosti, která je při různých tricích (různá salta, otočky, skoky atd.) velmi potřebná a tak mnoho snowboardistů zůstalo u starého měkkého vázání. Začátkem 80. let dokonce vznila první česká firma (Vasa snowboards-1980) zabývající se výrobou snowboardů. To už ale snowboarding postupně dobíjel svět donedávna zvyklí pouze na lyžaře. Nyní již následují léta devadesátá, která do tohoto sportu přinesla velký převrat. S tím, jak snowboarding rostl na oblibě, firmy věnovaly stále větší úsilí na vytvoření nových a lepších materiálů, jednodušších vázání, pohodlnějších bot a mnoha jiných doplňků. Za zmínku určitě stojí, že snowboarding se letos dostal poprvé i na program zimních Olympijských her a to v zastoupení dvou disciplín Halfpipe (U-rampa) a slalom. V dnešní době již tento sport není výsadou bláznivých "surfařů" ani mladých, ale i mnoho dospělých zjistilo, že není nutné krotit dvě křížící se lyže, ale je docela zábavné klouzat na snowboardu.

Je to hlavně jízda v neupravených terénech, různé skoky, otočky, salta a jiné triky, ježdění ve snowparcích a také Halfpipe(U-rampa) a překážky všeho druhu. U tohoto stylu je snaha o maximální volnost pohybu při zachování dobré ovladatelnosti snowboardu. Proto se používají "měkké boty" a freestylová vázání s nízkými opěrkami. Mezi freestylové závodní disciplíny patří: Halfpipe (U-rampa), kde se jezdec snaží udělat co nejvíce co nejobtížnějších triků, Airstyle, což je jeden velký skok, na kterém se snaží závodník udělat co nejobtížnější trik či kombinaci několika najednou a Slopestyle což je jízda z kopce s několika menšími skoky a hrboly, opět snaha o provedení co nejobtížnějších triků, zde se však hodnotí i styl jízdy. V těchto disciplínách se nehodnotí rychlost jízdy nýbrž kvalita a obtížnost skoků. Tento styl je doménou hlavně těch mladších a odvážnějších.

Je asi nejpopulárnějším stylem snad díky tomu že je tolik uvolněný. Je kombinací Freestylu a Carvingu. Představuje volnou jízdu po širokých pláních, ale i upravených sjezdovkách, sjíždění strží a hlavně sem patří Extrémní snowboarding (něco jako skialpinismus na snowboardech). Umožňuje použití všech druhů bot i vázání, freeridové snowboardy jsou pak střední cestou mezi vyhraněnými styly (kompromis mezi pružným freestylovým a tuhým carvingovým snowboardem. Důvodem proč mnoho lidí opustilo lyže a nazulo feeridové prkno je i to, že naučit se na snowboardu jezdit v hlubokém sněhu není nic příliš obtížného a zvládne to i průměrný jezdec. Do Freeridových závodních disciplín by jsme asi mohly zařadit Bordercross - (jakýsi motokros na prknech),kde závodníci startují ve skupinách na trať plnou překážek a vyhrává ten kdo se dostane nejrychleji dolů.

Carving představuje skupinu jezdců (sjezdařů), kteří si libují v jízdě po upravených sjezdovkách, maximální rychlosti, řezaných obloucích a prudkých zatáčkách. Důraz je zde kladen hlavně na maximální přenos síly na hranu snowboardu. Zde se používají naopak "tvrdé boty (přezkáče) a vázání" a sjezdové snowboardy s nosem pouze vepředu (zadní není třeba, protože sjezdaři většinou nejezdí pozadu). Tento jízdní styl je vidět především v Rakousku, Francii a Evropě vůbec. A také co se závodů týká jsou v Carvingových disciplínách Evropané lepší než Amíci. Carvingové disciplíny jsou například Sjezd, Slalom, Super-G, tyto discipliny jsou stejné jako lyžařské. V Paralelním slalomu a Super-G- jezdí vždy dva závodníci najednou rychlejší vyhrává.

Každý z nás má nejrůznější sny, přání a tužby, po kterých touží je uskutečnit. Již Freud ve svých výkladech snů tvrdil: "Sny jsou královskou cestou do nevědomí." Sníme všichni bez ohledu na věk, vzdělání, pohlaví a nezáleží, jsme-li lidé nebo zvířata. Ovládněte své sny, své touhy, vytvořte si svůj zcela reálný svět a užívejte si ho v plné své kráse. Jde o to, abyste si ve snu uvědomili, že sníte a dokázali toho náležitě využít. Tibetští mniši již v osmém století považovali za otázku své cti udržet své vědomí bdělé i v nejhlubším spánku. Jen málo lidí však dnes ví, jak je možné řídit vědomé snění a jaké v sobě skrývají možnosti

Teorie
Nejedná se zde o cestování jak je známe z našeho života nýbrž o to, které z našeho života neznáme. Astrální cestování je někdy nezýváno OBE, z anglického Out of Body Experience, jenž v překladu znamená mimotělné zkušenosti, volně přeloženo jako zážitky mimo tělo. Co se tím vlastně myslí, zážitky mimo tělo? Jedná se o jev, kdy lidský duch spolu s duší opouští naše fyzické tělo. Předpokládám, že každý ví, co je to zážitek blízký smrti neboli klinická smrt. V takovém případě také duch opouští tělo.V mnohých případech se tak stává po následku nějakého šoku, nehody, či operace. Po chvíli shlédnutí na vlastní tělo se otevře jakýsi tunel, kam pak jdete... atd. U astrálnímu cestování je tomu jinak, člověk nepotřebuje zažít nějaký šok, či nehodu, místo toho klidně leží na posteli a prostě si opustí tělo...


Astrální sféra
Jako se naše fyzické tělo pohybuje po fyzické zemi, tak i astrální tělo potřebuje svojí atmosféru, nějakou onu zemi. A tak se dostáváme k otázce, co jest astrální sféra, nebo prostě astrál. V lexikonu magie můžeme najít definici: nevnímatelná substance ve vnímatelném světě. S tím si pravděpodobně nevystačíme. I když předcházející definice je správná, přece jen potřebuje trochu doplnit. Astrální sféra je opravdu sférou procházejíc naším hmotným světem, je vším ve všem. Matematicky vyjádřeno je nadmnožinou našemu hmotnému světu. Stejně jako atomy a molekuly jsou všudypřítomné ( ale hmotné ! ), tak i astrální sféra je všudypřítomná. Je to něco jako nadsvět našeho skutečného světa. Ovšem s určitými rozdíly. Zde na naší zemi dýcháme kyslík, u moře má tlak 101.25 kPa. Vzduch je tam hustější, oproti například vrcholu vysoké hory, kde je tlak menší, hůře se tam dýchá. Vzduch na takové vyšší hoře je tedy o mnoho jemnější, ale stále přístupný. Na Mount Everestu je vzduch ještě jemnější, tak jemný, že jej člověk potřebuje dýchací přístroj. A tak zákonem analogie můžeme dospět k závěru, že s astrální sférou je to také tak. Ovšem tam venku není žádné nahoře a dole !! U astrální sféry se používá údaj hustoty vibrací. Sama astrální sféra se může rozdělit minimálně na další tři podsféry rozděleny opět podle hustoty, s plynulou návazností.